Tato stránka používá Cookies. Informace o Cookies.
 
PRO MOBIL
PRO MOBIL
KLASICKY
KLASICKY


Analýzy

Koronavirová krize nutí centrální banky revidovat politiku správy devizových rezerv

Pandemie COVID-19 bude mít značný dopad na správu devizových rezerv a zasáhne všechny oblasti od správy aktiv až po řízení rizika. Manažeři centrálních bank vystavili špatné vysvědčení euru, podle nich se mu jako rezervní měně dlouhodobě nedařilo.

Průzkumu, který již posedmnácté uskutečnila banka HSBC v době mezi únorem a dubnem 2020, se zúčastnilo celkem 74 centrálních bankéřů odpovědných za devizové rezervy ve výši 6,3 bilionu dolarů. 73 % dotazovaných tvrdí, že koronavirus ovlivní jejich krátkodobou správu aktiv, 63 % jejich ochotu podstupovat riziko, 58 % pravidla pro práci s rizikem a u 55 % ovlivní dlouhodobou správu aktiv.

 

„Průzkum odhalil, že koronavirová krize bude mít výrazný dopad na správu devizových rezerv. Poukazuje na změny ve správě aktiv spolu s přehodnocením ochoty podstupovat riziko, vytváření rizikových modelů a pro některé i s mírou přiměřenosti rezerv. Respondenti též jasně dali najevo, že záporné výnosy představují významnou překážkou pro to, aby bylo euro populárnější rezervní měnou,“ okomentoval průzkum Bernard Altschuler, ředitel oddělení centrálních bank a správců devizových rezerv pro region střední a východní Evropy v HSBC.

 

Špatné vysvědčení pro euro

 

Centrální bankéři se ve většině shodnou, že se euru jako rezervní měně za prvních 20 let jeho existence nedařilo. To si myslí 88 % dotázaných. Jako hlavní důvody vidí nedostatečnou politickou koordinaci a negativní sazby. Návrat k vyšším kladným výnosům by podle jejich názoru měl největší dopad na přitažlivost eura jako rezervní měny.

 

Jednotliví bankéři se ve svých komentářích diví, že měna uskupení zahrnující tři země G7 nehraje větší roli obzvláště ve srovnání s dolarem. Další vidí eurozónu jako mnohem náchylnější ke krizím a oproti USA i politicky méně stabilní. Podle některých kvůli tomu drží banky pouze minimum rezerv v eurech pro operativní potřeby, aby předešly zvýšeným nákladům spojeným s držením této měny.

 

Negativní hodnocení sklidilo i kvantitativní uvolňování spolu s dluhovou krizí, podle kritiků to nejsou instrumenty vhodné pro rezervní měny. Další vidí jako vážný problém, kterým jsou ekonomické rozdíly mezi zeměmi eurozóny. Hospodářská nerovnováha zemí eurozóny prohloubila hospodářskou krizi, což vedlo k nízkým nebo negativním výnosům vládních dluhopisů na evropském trhu a oslabila roli eura jako rezervní měny.

 

Důvody nespokojenosti mohou mít za příčinu i ekonomickou stránku. Podle jednoho z dotazovných eurozóna stále bojuje s dosažení ekonomické prosperity, ale není vidět žádný pokrok v hledání způsobu, jak nějak harmonizovat toto uskupení jako celek.

 

Na druhou stranu bylo kladně hodnoceno, že se euro se stalo stabilní měnou, a to jak z hlediska směnného kurzu, tak z hlediska cíle cenové stability. Data ukazují, že efektivní směnný kurz vůči hlavním měnám byl stabilnější, ale od zavedení eura na nižší úrovni. Částečně se tak euru podařilo dosáhnout cíle statusu mezinárodní měny.

Praktickým důsledkem je to, že několik centránlních bank uskutečnilo v posledních 12-18 měsících změny ve struktuře svých devizových rezerva euro vyměnilo za kanadský či australský dolar.

 

Velký zájem o čínskou měnu

 

Průzkum dále ukázal, že v popředí zájmu jako rezervní měna je čínský jüan (renminbi). Z dotazovaných centrálních bankéřů jich 55 % do jüanu investuje, dalších 16 % o takové investici uvažuje bezprostředně, 17 % pak v horizontu 5 - 10 let, a pouze 12 % z nich o tuto měnu nejeví zájem. Čínský jüan získal od Mezinárodního měnového fondu status globální rezervní měny až v roce 2012.

 

Přes vedlký podíl centrálních bank, které jüan nakupují, v reálných protfoliích jsou spíše na okraji, pokud se týče objemu. Sedm z deseti dotazovaných banků uvedlo, že nepředpokládají, že by do roku 2030 podíl čínské měny na jejich devizových rezervách překročil 10% podíl. „Čínský jüan před několika lety vypadal jako hvězdná měna, nyní ale poněkud stagnuje. Jedním z důvodů může být skutečnost, že se Čína právě učí, co to pro zemi znamená otevřít finanční trh. Americko-čínská obchodní jednání nejsou ničím jiným než pokusem přimět jüan a dolar ke spravedlivé soutěži,“ komentoval to jeden účastníků průzkumu. Dalším faktorem je kontrola kapitálu ze strany vlády a nedostatečný právní rámec, pozitivním faktorem by mohla být liberalizace tamějších trhů. Relativně největší zájem je ze strany států subsaharské Afriky, příčinou jsou možná i masivní čínské investice do tohoto regionu.

 

Na dalších místech podle podílu centrálních bank, které do dané měny investují, jsou australský dolar (54 %), kanadský dolar (52 %). Po nich následuje trojice severských zemí: norská koruna (30 %), dánská koruna (29 %) a švédská koruna (28 %). Pro srovnání uveďme, že do české koruny jako do rezervní měny investuje aktuálně 6 % dotazovaných centrálních bankéřů, zatímco 78 % z nich o tom vůbec neuvažuje.

 

Zdroj: HSBC Reserve Management Trends 2020

autor Alexander Lichý


Mobilní verze našich dalších titulů

 
 
Nahoru
 
Nahoru
 
© IDG Czech Republic, a.s.