Tato stránka používá cookies. Můžete změnit nastavení ve svém prohlížeči. Přečtěte si více o naší Cookie Policy.
X
 
PRO MOBIL
PRO MOBIL
KLASICKY
KLASICKY


Rozhovory

Celoživotní hobby přispělo k založení firmy

Společnost Ayming, expert na financování investic do výzkumu a vývoje, představuje podnikatelské příběhy svých klientů: Dokázal rozjet úspěšné firmy ve dvou úplně odlišných oborech. V první ještě před silným nástupem internetu prodával parfémy v kamenných prodejnách a zaměstnával 30 lidí. Ve druhé se vrátil ke svému koníčku, který ho provázel od dětství, elektronice. Společnost VNT electronics s.r.o. založil Jiří Novák před třinácti lety.

Pod obchodním názvem DOGTRACE vyrábí a převážně do zahraničí prodává elektronické výcvikové pomůcky pro psy. Od svého založení jich firma prodala kolem milionu kusů. Všechny nápady a také výsledné nové produkty vznikají v České republice, aktuálně v novém sídle VNT electronics v Lanškrouně. Brzy v něm bude viset i pamětní deska na labradorského retrievera, bez kterého by dnešní úspěšná firma neexistovala.


Jak jste na nápad vyrábět elektronické obojky pro psy přišel?

Gordy

Bylo to před sedmnácti lety, kdy jsme se rozhodli mít vlastního psa. Vybrali jsme labradorského retrievera, kterého jsme si pořídili na jaře roku 2000. Jmenoval se Gordy a stal se členem naší rodiny. Jak začal vyrůstat, bylo potřeba ho začít vychovávat, a díky tomu jsem se seznámil s hlavní trenérkou, která vedla místní kynologickou organizaci. Tím jsem se dostal do prostředí chovatelů psů a začal se v něm postupně orientovat. Pro všechny bylo důležité se psy efektivně a rychle cvičit a tamní trenérka Iveta Skalická mě přivedla na myšlenku výcvikových obojků.


Vy jste je začali dovážet nebo rovnou vyrábět?

Tehdy se daly koupit obojky například z Ameriky, my se ale pustili do vlastní výroby. Od deseti let jsem se zabýval elektronikou, a přestože jsem měl dlouhou pauzu a podnikal jsem v jiném oboru, tak jsem se k elektronice postupně vrátil. Opatřil jsem si jeden obojek. V té době byla jeho cena kolem 15.000 korun, navíc byl technologicky zastaralý. Ta cena mi přišla nesmyslná a věděl jsem, že se dá vyvinout zařízení levnější a lepší. Skoro všichni mě od toho zrazovali, nikdo nevěřil v možný úspěch takového produktu. Ale přesto jsem do toho šel a začal na tom pracovat víceméně ze dne na den.


Co všechno vaše obojky umí?
Máme vyhledávací zařízení GPS nebo výcvikové obojky, které umožňují korekce různými povely na bázi vibrační, zvukové nebo stimulační. Momentálně pracujeme i na řadě d-contol AQUA. Ta funguje na principu aerosolu, který vystříkne z tlakové nádobky. V situaci kdy pes nereaguje, potřebujete ho vyrušit z jeho činnosti, například tím, že na něj stříkne z obojku aerosol, zbystří a máte šanci ho přivolat zpět. Pomocí GPS obojků můžete sledovat aktuální pozici vašeho psa, je to určeno hlavně pro lovecké účely.


Kdo jsou vaši zákazníci?
Máme několik segmentů. Jsou mezi nimi jak běžní chovatelé, tak i třeba myslivci nebo profesionální cvičitelé, kteří se psy chodí na soutěže. Tam je důležité, aby pes perfektně poslouchal, doslova byl přesný jako hodinky. Jen tak může dostat co nejvyšší počet bodů. Ten sport má jasně daná pravidla a přesnost je v něm velmi důležitá. Stejně tak je pro myslivce nutností vycvičit psa, aby neběhal za zvěří, když nemá. Naše zařízení pomáhají například i při výcviku asistenčních psů. Všechny výrobky vyvíjíme s ohledem na požadavky a zkušenosti našich zákazníků. Jejich názor je pro nás důležitý.


Prodáváte více na českém trhu nebo spíš do zahraničí?
Náš úspěch je hlavně v tom, že se nám podařilo prorazit na zahraniční trhy. Aktuálně máme zastoupení ve dvaceti zemích. Jsme poměrně silní třeba v Německu, ve Španělsku, kde máme dobré partnery. Nahoru nás táhne hlavně Evropa. Prodáváme i do Ameriky, i když to nejsou velká množství. Tento trh je pro nás do budoucna výzvou a vstup na něj vyžaduje ještě spoustu práce a dalšího vývoje.


Jak výrobky vymýšlíte?
Ze začátku jsem měl pouze jednoho společníka, který se v oblasti elektroniky také velmi dobře orientoval, a společně s ním jsme tuto myšlenku rozjeli.
Dnes tu máme dvanáctičlenný tým většinou inženýrů, kteří tvoří vývojový tým. Máme špičkovou techniku. Vyrábíme a osazujeme vše sami v dceřiné firmě Morelli Electronics s.r.o. Nemáme žádnou továrnu v Číně nebo jinde. Kupujeme jen některé součástky od renomovaných výrobců.


V čem spočívá vývoj elektronických obojků a jaké novinky přináší?
Zařízení v sobě obsahují technologie jako mobily, GPS moduly, bluetooth, výkonný rádiový přenos, kterým je možné se spojit na 20 až 30 kilometrů, důležitá je i dobrá baterie. Už od začátku vývoje dbáme na to, aby náklady na výrobu zůstaly v takových mezích, aby bylo možné zákazníkům nabídnout dobrou cenu a kvalitu, to je rozhodující. Sázíme na moderní technologie od renomovaných výrobců. Naše výrobky neustále zmenšujeme a zdokonalujeme jejich parametry, například dosah. Podařilo se nám vyvinout například nejmenší elektronický obojek na světě. Důležitou roli hraje i design. Dnes jsou obrovským přínosem návrhové softwary a také 3D tiskárny, kdy si můžeme první výrobky vytisknout a vidět vše v reálných rozměrech. To hodně urychluje práci.


Kolik vývoj stojí?
Investujeme do něj každý rok řádově miliony korun. Věnuje se mu náš stále rostoucí tým inženýrů. Pomáhá nám také společnost Ayming, která zná velmi dobře jak technologie, tak legislativu. Díky tomu nám pomáhá ušetřit hodně peněz. Jsou schopni poradit, jakou část přímých a nepřímých nákladů na výzkum můžeme dát do nákladů. Líbí se mi také princip spolupráce, společnosti Ayming platíme odměnu až z konkrétní částky, kterou nám pomůže ušetřit. To je seriózní. Spolupracujeme s nimi od roku 2016 a jsme spokojeni.

 

Jiří Novák, Dogtrace


Co jste dělal do roku 2000, než jste současnou firmu založil?
Když jsem se seznámil se svou bývalou manželkou, pustili jsme se do podnikání s parfémy. Rozjeli jsme asi šest prodejen, měli jsme i velkoobchod a společnost zhruba o 30 zaměstnancích. Já se elektronikou zabýval už v dětství, i za minulého režimu jsem například vyráběl zesilovače pro hudebníky. K tomu jsem měl blízko i proto, že sám taky hraju na kytaru. Jako koníčka jsem měl hraní v podstatě stále. V době boomu satelitů jsem se zabýval dekodéry, parabolami a dalšími věcmi kolem elektroniky. V roce 2000 jsem začal původní firmu pomalu opouštět a budovat novou.


Když jste na osm let přerušil kontakt s elektronikou, musel jste spoustu věcí zapomenout. Jak se za tak dlouho dobu obor změnil?
Velmi, ale i přesto jsem věděl, co dělat. Dnes se technologie řítí kupředu ještě mnohem rychlejším tempem. Velký zlom byl před dvaceti lety, kdy se používaly rozměrově větší součástky, od té doby stále postupuje miniaturizace. Já tehdy musel hodně studovat, abych tu mezeru dohnal, ale měl jsem dobrý základ, myšlení v oboru, uměl jsem navrhovat desky plošných spojů. Navíc jsem průběžně i při podnikání s parfémy četl odborné časopisy, takže jsem se v oboru stále do nějaké míry orientoval a nikdy jsem ho úplně neopustil.


Co myslíte, že vám pomohlo rozjet dvě úspěšné firmy v úplně jiných oborech?
Myslím, že to jsou především hodiny a hodiny práce, veškerý čas musíte věnovat splnění cíle, a taky je to o tom jít za svým cílem dostatečně dravě. Musíte mít jasně dané priority a držet se jich.


Jaké byly začátky VNT electronics?
Nejdřív bylo nejdůležitější vyvinout dobrý produkt, aby fungoval a dal se prodat. To byla klíčová etapa, která trvala poměrně dlouho. Až v roce 2004 jsme ještě s prvním společníkem dospěli k tomu, že máme produkt, který můžeme nabízet zákazníkům. Šli jsme s ním nejdřív na výstaviště v pražských Letňanech. Produkt ještě nebyl dokonalý, ale byl za polovinu ve srovnání se zahraniční konkurencí. V té době jsme byli ve firmě jen dva. Původní myšlenka a investice pocházely ode mě, můj společník byl elektro inženýr a společně jsme první produkt přivedli na svět.


Tak dlouhý vývoj prvního produktu musel být náročný i finančně, jak jste to zvládali?
Do rozjezdu dnešní firmy jsem se mohl pustit jen díky tomu, že jsem byl už finančně zabezpečený z předchozího podnikání. Rozjíždět to na zelené louce bez ničeho, si vůbec nedovedu představit. Zároveň jsme ale nikdy nevyužili žádné dotace a fungujeme od začátku jen s vlastními penězi. Bylo to taky hodně náročné na čas. Když začínáte vývoj nového produktu v nové firmě, tak se těžko odhaduje, kdy co nastane a kam se dostanete, jestli to budete moci prodat a dostat investici zpátky.


Jak se to vyvíjelo po první výstavě?
Na začátku se jednalo o prodej desítek kusů. Postupně jsme začali růst, každý rok na zhruba na dvojnásobek toho předchozího. Asi před deseti lety jsem měl pocit, že k sobě potřebuji někoho, kdo bude zajišťovat obchod a další aktivity. Já se nad tím vším dál snažím bdít a sledovat to, ale nejvíc mě stejně baví vývoj, ta technologie, podstata vznikání výrobku, a tomu se snažím věnovat především. Přidal se ke mně kamarád, pan Ing. Jan Horák, se kterým jsme původně hráli v kapele. V současnosti máme ve dvou firmách asi sto zaměstnanců.


Sledujete, kolik výrobků jste od začátku prodali?
Je to už něco kolem milionu kusů. Těší nás, že devět lidí z deseti, když se pro naše výrobky rozhodnou, jsou s nimi spokojeni. Říkají, že jim zefektivňují výcvik a zlepšují přístup ke psům. Dnes jsou navíc ty produkty mnohem dostupnější než dříve. Jejich cena začíná od 2 až 3 tisíc korun.


Vy sám ještě máte psa?
Ne, bohužel před rokem zemřel. To byl ten původní z roku 2000. Žil s námi přes 15 let. Ještě mu dlužím pamětní desku před firmou. Kdybychom ho tehdy neměli, tak bych do tohoto podnikání nevstoupil. Psa si určitě v budoucnu zase pořídím, ale to budu potřebovat trávit více času doma a na cvičáku se psem. Teď mám před sebou další pracovní projekty.


Chystáte se pracovní tempo zvolnit?
V tuhle chvíli to tak nevypadá. Spíš se to stále zrychluje.


Napadlo vás firmu prodat a užívat si života a mít víc klidu?
To napadne asi postupem času každého, ale ta chvíle ještě nenastala. Navíc žádné z mých dětí neplánuje firmu převzít a mě ta práce pořád baví. Na druhou stranu je to zapojení ve firmě hodně náročné, ale vybral jsem si to a manželka mi v tom hodně pomáhá. Je to i otázka toho, že jsem člověk, který potřebuje něco tvořit. Byly jsme se ženou předloni na Mauriciu, což bylo super, ale pořád by mě nebavilo jen chytat ryby a jinak nic nedělat. Je potřeba to vybalancovat. V rámci možností se snažím si užívat víc volného času.

autor redakce/ali


Mobilní verze našich dalších titulů

 
 
Nahoru
 
Nahoru
 
© IDG Czech Republic, a.s.
 
TOPlist
*